Povinná četba do sluchátek: pět klasik na cestu do školy

Poslední srpnový týden má svůj vlastní zvuk. Šustění papíru na obalech sešitů, cvaknutí nového penálu – a mezi tím ten seznam povinné četby, který visí na ledničce od června a pořád vypadá stejně netknutě. Pět titulů, pár dní do zvonění. Jenže kdo vlastně řekl, že se povinná četba musí číst?

Proč povinná četba do sluchátek funguje?

Protože sundá tu největší překážku hned na začátku: jazyk. Baladu z devatenáctého století nebo drama napsané před sto lety si v hlavě přeříkáváte pomalu a nejistě. Herec to za vás udělá správně napoprvé – ví, kde je ironie, kde se nadechnout a kde nechat ticho. Věta najednou dává smysl.

A pak je tu čas. Cesta do školy je dvacet minut, které byste stejně proscrollovali. Ve sluchátkách je z nich kapitola denně – a do prvního testu máte hotovo, aniž byste si jednou sedli k lampičce.

Pět klasik, které se ve sluchátkách poslouchají samy

Začněte u R.U.R. Karla Čapka. Drama dopsané v roce 1920 dalo světu slovo, které dnes zná každý jazyk na planetě: robot. Čapek v něm vymyslel firmu, která vyrábí umělé pracovníky, protože jsou levnější a nikdy si nestěžují – a pak chladnokrevně sleduje, co to udělá s lidmi, kteří už nemusí nic. Poslouchá se to jako komentář k dnešku, ne jako stoletá hra. A jako divadelní text mluvenému slovu sedne líp než papíru.

Kytice Karla Jaromíra Erbena je opačný případ. Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat – příběhy, které znáte z dětství jako pohádky. Teprve když je slyšíte přednesené nahlas, dojde vám, že jsou to horory: matka, která si přivolá smrt na vlastní dítě, a démon, co si v jezeře drží ženu. Erben je psal jako balady, tedy k poslechu. Číst je potichu očima je vlastně proti jejich povaze.

Babička Boženy Němcové má pověst nejnudnější knihy českého kánonu a je to křivda. Rozhlasová úprava brněnské inscenace z roku 1972 stojí na Jarmile Kurandové, která se ke své životní roli dostala až v osmdesáti letech – a je to slyšet. Není to babička z čítanky, je to konkrétní stará paní s vlastním tempem řeči.

Osudy dobrého vojáka Švejka tentokrát nečte nikdo z osvědčené trojice Höger–Pivec–Werich, ale Oldřich Kaiser. Dvacet úryvků z první části a herec, který přesně ví, kdy Švejk lže a kdy ne. Pokud jste Haška zkoušeli číst a po padesáti stranách to vzdali, tohle je verze, u které konečně pochopíte, čemu se všichni smějí.

A Malý Princ pro ty, kdo řeší povinnou četbu ještě na základce – v novém překladu Jiřího Pelána a v podání Tatiany Dykové a Vojtěcha Dyka. Příběh na jedno odpoledne, ze kterého si stejně jednu větu ponesete dalších třicet let.

Jak si to zařídit, aby to vyšlo

• Stáhněte si nahrávku večer předem. V metru ani v autobuse na signál nespoléhejte.
• Nezrychlujte. U podcastu dává 1,5× smysl, u Erbena přijdete přesně o ten rytmus, kvůli kterému to celé funguje.
• Po každé cestě si napište dvě věty o tom, co se stalo. Za týden je z toho čtenářský deník sám od sebe.

Časté otázky

Počítá se audiokniha jako povinná četba?

Rozhodne váš vyučující. Obsah je stejný jako v knize, takže většina škol proti poslechu nic nemá – zeptat se ale vyplatí předem. U rozhlasových úprav jde často o výběr, ne o celý text: Kaiserův Švejk je dvacet úryvků z první části, ne celý román.

Dá se audiokniha poslouchat bez internetu?

Ano, pokud si soubor stáhnete do telefonu předem. Jak to funguje s formáty a stahováním, rozebíráme v článku Kde koupit e-knihy a audioknihy – a v jakém formátu.

Co když mám času úplně minimum?

Sáhněte po Malém Princi nebo po R.U.R. Obojí je krátké a dá se zvládnout za dvě až tři cesty do školy.

Prázdniny se zastavit nedají. První školní týden se ale dá odehrát tak, že padne otázka ke Kytici a vy budete vědět, jak to dopadlo s Vodníkovou ženou. Začněte u R.U.R. – je nejkratší a nejvíc o dnešku. Kdo chce vybírat dál, projde si celou nabídku Audio knih. A jestli vás víc než příběh zajímá hlas, který ho vypráví, mrkněte na Kdo vám čte.