A lampa ještě hořela

Píše se rok 1972. V Pardubicích řízená detonace srovnává se zemí stovky let starý hotel Veselka a s ním vzpomínky místa i jeho návštěvníků. Z davu se na zkázu Veselky dívá Oldřiška Jonášová, která ve stínu budovy prožila celý život – těžké dětství, nešťastnou lásku i obě světové války. Příběhy vypravěčky Oldřišky a její sestry, pro kterou se stala nechtěně pomocnicí ve zradě, mužů z rodiny, povolaných na bojiště první světové války, odvážné mladé Zdeňky, jež z lásky ukrývá odbojáře na útěku, i příběh prvního českého aviatika Jana Kašpara tvoří mozaiku individuálních osudů, podaných citlivě a bez příkras.

Iva Tajovská se ve své nové knize vrací k tématům, která jsou v jejích prózách nejsilnější – k otázce osobní odvahy v nesnadném prostředí československých legií i protinacistického odboje, ale zejména k dějinám každodennosti, k osudům a pohledům žen, které zůstávají v zázemí, bojují za obživu rodiny a čekají na muže, za které by daly život.

Román A lampa ještě hořela je poctou osobní paměti lidí zdánlivě ztracených ve velkých dějinách, psanou nejen s obdivem vůči hrdinství, ale zejména s velkým pochopením pro lidská selhání.